Je umělé oplodnění nemorální?!

Počet párů, kterým se nedaří počít děťátko přirozenou cestou, neustále roste. Tím pádem také narůstá i zájem o umělé oplodnění. Otázka umělého oplodnění je však velmi rozporuplnou tématem. Zatímco jedni si pochvalují, že věda došla tak daleko, aby bylo možné zplodit člověka i bez pohlavního styku, jiní varovně zvedají prst a říkají o nemorálnosti takového počínání …

Právo na dítě?

Zastánci umělého oplodnění často argumentují tím, že přece každý pár má právo na dítě. Právo na dítě však ve skutečnosti neexistuje. Dítě je „něco“, co se nedá vynutit, je to dar. Odpůrci umělého oplodnění rovněž poukazují na to, že dítě je v případě IVF (in vitro fertilizace) zplozené někde v laboratoři a tudíž chybí akt lásky, který by měl být jediným morálním způsobem zplození nového života.

Určitě je však těžké pro člověka, který má vlastní děti, vžít se do pocitů těch, kteří takové štěstí nemají. Pro mnohé ženy je neschopnost počít dítě obrovskou životní prohrou. Některé se s tím dokážou poprat a hledají různé přijatelnější způsoby, jak se k dítěti dostat (například adopce), jiné se však s touto myšlenkou nikdy nesmíří a za každou cenu chtějí mít své vlastní dítě. Adopce totiž není pro každého člověka přijatelná – ženy většinou chtějí zažít těhotenství a porod na vlastní kůži a to se při adoptovaných dítěti nedá. Ale na druhé straně jsou mnohé páry, které raději dají domů a lásku opuštěnému děťátku a svou neplodnost berou jako určitý kříž, se kterým se prostě musí poprat.

Co se vlastně při umělém oplodnění děje?

Při umělém oplodnění dochází k oplodnění vajíčka mimo tělo ženy a vzniklé embryo se následně „vloží“ do ženy, kde se buď ujme nebo odumře. Za neetické se mimo jiné považuje fakt, že mnoho embryí nepřežije, některé jsou zase nazbyt a tak se zmrazí případně se zničí. Pokud věříme, že život vzniká při splynutí mužské spermie a ženského vajíčka, pak je takové zacházení s embryi nedůstojné, protože už jde o nově vzniklý život, o lidskou bytost. Umělé oplodnění jakoby „vyrábělo“ člověka z nějakého biologického materiálu.

Velkým otazníkem je i použití dárcovských spermií při umělém oplodnění. Někteří muži mají minimum spermií nebo prodělali závažné onemocnění, které z nich udělaly neplodných. V těchto případech přichází v úvahu umělé oplodnění spermiemi od dárce, tedy neznámého muže. Odpůrci umělého oplodnění v tomto vidí značný problém,protože otcem dítěte nakonec je někdo zcela cizí. V neposlední řadě je třeba určitě říci, že umělé oplodnění se v posledních letech stalo „odvětvím“, ve kterém se točí ohromné peníze. Mnohé páry, kterým se nějaký čas nedaří počít dítě, jsou nejednou příliš rychle doporučení na IVF, přičemž to někdy ani nemusí být jediné východisko a stačilo by trošku více zkoumat příčiny neplodnosti a pracovat na jejich odstranění.

Děti ze zkumavky jsou jiné?

Často se také hovoří o tom, že děti počaté ve zkumavce, jsou na tom zdravotně hůře než děti počaté přirozenou cestou. Podle různých studií, které se v posledních letech uskutečnily, se zjistilo, že děti z umělého oplodnění mají vyšší riziko vzniku nádorových, tedy rakovinových onemocnění. Další studie ukazují zvýšené riziko neobvyklých urologických defektů tak neplodnosti u dětí počatých ve zkumavce.

Odborníci se domnívají, že případná neplodnost „zkumavkových“ dětí můžou souviset s genetikou. Jelikož rodiče podstupující IVF mají obvykle nějaké problémy s reprodukčním systémem, mohou toto přenést i na své ve zkumavce počaté dítě. Jednou z příčin dalších potenciálních rizik je fakt, že při umělém oplodnění se často rodí více než jedno dítě – dvojčata zda trojčata nejsou ničím neobvyklým.

Tím je pak vyšší možnost, že se děti narodí předčasně as nízkou porodní hmotností a budou čelit problémům s tím spojeným. Kromě toho mohou být některé obtíže způsobené i léky, které ženy musí užívat, pokud chtějí podstoupit IVF. Mnozí specialisté zastávají názor, že děti počaté ve zkumavce, sice mohou mít nějaké zdravotní potíže související se způsobem jejich početí, avšak aby se toto všechno odhalilo, je třeba dlouhodobější zkoumání a další studie, které by se této oblasti věnovali. To, do jaké míry jsou výsledky dosavadních studií a vyšším výskytu různých onemocnění u „Zkumavková“ dětí pravdivé, se zřejmě dozvíme až o několik let.